Seznam pobytových akcí

Líchovy 2018 - letní tábor
AKTUÁLNĚ

Janov 2018 - jarní pobyt

Janov 2017 - pozimní pobyt

Pařez 2017 - letní tábor

Janov 2017 - zimní pobyt

Janov 2016 - pozimní pobyt

Líchovy 2016 - letní tábor

Janov 2016 - zimní pobyt

Podzim 2015 - podzimní pobyt

Léto 2015 - letní tábor

Zima 2015 - zimní pobyt

Janov 2014 - podzimní pobyt

Líchovy 2014 - Letní tábor

Janov 2014 - zimní pobyt

Líchovy 2013 - tábor

Janov 2013 - zima

Janov 2012 - podzim

Líchovy 2012 - tábor

Janov 2012 - zimní pobyt

Janov 2011 - pobyt

Líchovy 2011 - tábor

Líchovy 2010 - tábor

Líchovy 2009 - tábor

Líchovy 2008 - tábor

Hradiště 2007 - tábor

Šenov 2006 - zima

Janov 2006 - podzim

Březejc 2006 - tábor

Janov 2005 - podzim

Březejc 2005 - tábor

Šenov 2004 - tábor

Rožnov 2003 - tábor

Zámostí 2002 - tábor

Březejc 2001 - tábor


Janov nad Nisou 2011 - podzimní pobyt (5 dní)

25. října - 30. října 2011

Stejně tak jako v minulých letech opět vyrážíme na podzimní pobyt do Janova nad Nisou. Jedná se otradiční akci na tradičním místě. Ubytovaní jsme v hotelu Velký Semerink, který nám poskytuje již po mnoho let velmi kvalitní a příjemné zázemí. Téma podzimního pobytu je "Ten dělá to a ten zas tohle - po druhé, aneb vzpomínáme na tábor". Téma letošního letního tábora bylo natolik zajímavé, že jsme na přání dětí připravili takové malé pokračování - co více si přát?
Celkem je přítomno 27 klientů a 10 vedoucích. Hlavní vedoucí: Jiří Blekta, zástupce: Ludmila Kantoríková.

Aktuální dění z pobytu můžete sledovat pod tímto textem. Budeme moc rádi, když se stanete i vy našimi fanoušky a něco pěkného nám sdělíte v diskusi na konci textu.

Aktuální dění z podzimního pobytu 2011 - živý deník.

Úvod, rozdělení oddílů

Milí rodiče,

Stejně jako každý rok informujeme o dění na letním táboře, letos poprvé zkusíme zavést tento "živý denník" i na podzimním pobytu. Doufáme, že se nám podaří plnit tyto stránky aktuálními postřehy stejně, jak to činíme na táboře. Držte, prosím, palce nejen nám, ale i internetovému připojení, které je zde v horách nevalné úrovně. Hned zkraje bychom vás rádi informovali o rozdělení jednotlivých oddílů. Jak jistě z níže uvedených tabulek rychle poznáte, je rozdělení velmi jednoduché - kluci a holky. Kdo bude lepší? Komu se bude více dařit? Jsou kluci šikovnější a holky trpělivější? Nebo opačně? Uvidíme...

Oddíl č. 1:  
(holky)  
Hana Bobvošová
Jana Hrudková
Dana Jarošová
Aneta Komárková
Tereza Koňaříková
Sabina Majerechová
Marcela Poštulková
Jana Roučková
Andrea Sabová
Věra Šenkýřová
Hana Varmužová
Nela Varmužová
Klára Vávrová
Oddíl č. 1.
vedoucí:   Alena Björke
Vlaďka Frühbauerová
Lída Kantoríková
Lucie Reváková
Michaela Soukupová
aktuální procento ztrát:   0 %    tendence:
Oddíl č. 2:  
(kluci)  
Marek Bradáč
Aleš Daníček
Michal Henneberk
Tomáš Hoidekr
Zdeněk Jaroš
Ladislav Kantorík
Vít Kouřil
Lukáš Machač
Jan Matys
Luboš Pavlíček
Martin Slavík
Tomáš Soukup
Ladislav Sviták
Pavel Vávra
Oddíl č. 2.
vedoucí:   Jiří Blekta
Radek Brožek
Ondra Dragoun
Ondra Kantorík
Lukáš Urban
aktuální procento ztrát:   0 %    tendence:


Hlavní vedoucí:


Jiří Blekta
Který oddíl letos vyhraje?
Možné hlasovat jen jednou!
BlueBoard.cz
Zástupce: Ludmila Kantoríková
Programová vedoucí: Lucie Reváková
Michaela Soukupová

Den 1.

Vážení čtenáři těchto internetových stránek. Rádi bychom vám přinesli pár informací o aktuálním dění na podzimním pobytu v Janově nad Nisou. Tento deník bychom chtěli pojmout poněkud stručněji než denník táborový. Nicméně věříme, že i on vám pomůže po očku nakouknout do dění na pobytu.
Dnešní den začal... ani nevíme jak - u každého trochu jinak. Co ale s naprostou přesností víme bylo to, že se jistě všichni účastníci pobytu velmi těšili na večer a na společný odjezd do Janova. A dočkali jsme se... Už od půl šesté jsme se pomalu scházeli v Liberci Na Rybníčku a po vyřízení veškerých úředních formalit jsme se ve čtvrt na sedm vydali vstříc novým dobrodružstvím. Cesta proběhla vcelku klidně. Na dvaceti třech kilometrech cesty se kupodivu nikomu nechtělo ani jednou na záchod či křičet z okénka (blinkat). Po příjezdu jsme se okamžitě vrhli do jídelny, protože většina dětí (jak se nám z nich podařilo dostat) od rána nejedla (cestovní horečkou). K večeři byly špagety s masovou směsí zalité sladkým čajem. To byla bašta. Po večeři jsme se z úst Jirky dozvěděli několik organizačních záležitostí, přivítali jsme tu dva nové kamarády (Vítka a Michala) a následně nám Méša s Luckou sdělily, co nás na tomto pobytu všechno čeká. A že je na co se těšit. A protože program tohoto pobytu přímo navazuje na program letošního tábora, připomněli jsme si tábor prohlížením výběru z fotek a krátkého videa. Teď už všichni sladce spí v očekávání zítřejších zážitků. Dobrou noc!
Fotky z dnešního dne nemáme, a tak se o to víc těšte na zítřek ;-).

Den 2.

Dnešní den začal zcela nečekaně snídaní. Všichni jsme tímto byli velmi příjemně zaskočeni, neboť taková vydatná snídaně je po celonočním hladovění jak týdenní déšť po dvou letech sucha. K jídlu jsme měli připravené křehké a do zlatova upečené houstičky s měkoučkým chlebem. Přílohou nám bylo máslo, marmeláda, tři druhy salámu, sýr. Byli i tací, kteří všechny tyto ingredience požili v jedné dávce. Kalorie, které jsme chtěli snídaní nasbírat na naše dnešní dopolední aktivity tím byly zcela vyčerpány v sedě na záchodové míse. Po zklidnění střev, žaludků a dalších vylučovacích ústrojí jsme se vrhli rovnýma nohama do dopoledního programu. Nejdříve měl každý oddíl vymyslet svůj název a krátký "bojový" pokřik. Holky se nechaly inspirovat nesmrtelným Čestmírem, ale nikoliv létajícím, který, přiznejme si, dnešním světem už vůbec nehýbe, ale tím, který uzdravuje a svou krásou okouzluje ještě krásnější pacientky jednoho krásně přitroublého televizního seriálu. Ano, holky na sebe dobrovolně vzaly název "Růžovky" a jako bojový pokřik si zvolili remix písní z Ordinace v růžové zahradě. A aby onu nádhernou seriálovou atmosféru ještě více dokreslily, ozdobily se růžovými srdíčky. Nutno říci, že se jejich pokřik všem velmi líbil. Dokonce jsme museli některým klukům zakrývat oči, aby nepodlehli této romantické atmosféře a nevrhli se některým příslušnicím něžnějšího pohlaví k nohám. A nyní pár slov k oddílu kluků. Ti pojali problematiku bojového pokřiku po svém a poměrně i doslova. Znáte bojový pokřik novozélandských indiánů zvaný HAKA? Či jeho novější podobu převzatou hráči světově uznávaného sportu jménem ragby? Kluci secvičili vlastní sestavu na námět těchto pokřiků. Jednalo se o technicky velmi náročný kousek, neboť secvičit pohyb těla, gestikulaci a řev do jednoho harmonického celku dá vskutku zabrat. Ale zhostili se toho s velkou odvahou a vervou. To ostatně dosvědčuje i výsledek jejich snahy. Při předvádění tohoto pokřiku 3 holky rozplakaly, dvě donutili k útěku a jedna se ještě ani v těchto večerních hodinách neprobrala z třesavky. Ano, můžete sice namítnout, že byl klučičí projev s ohledem na něžný projev dívek poněkud drsný, ale to je také jediné, co s tím naděláme. Tak pojďme raději dál... :-). Poté, co jsme se navzájem "odpokřikovali", rozdělili jsme se na dvě skupiny - vozíčkáře a choďáky. Choďáci šli před hotel hledat signál mobilního operátora T-Mobile, vozíčkáři šli hledat pod vedením Radka duševní i fyzickou rovnováhu pomocí sestavy soustředěných cviků. Kolem poledního jsme se vyměnili. Vozíčkáři šli vyzkoušet místa označená choďáky jako "mobilně osvětlená", choďáci cvičili pod dohledem zkušeného ošetřovatele. Málem bychom zapomněli - když jsme byli venku, připravila si pro nás čtveřice Ondra 1, Ondra 2, Jirka a Míši zničený cedník po domácku vyrobený bublifuk. Výhodou tohoto roztoku bylo jeho ohromné množství za velmi solidní cenu. Jeho nevýhodou bylo to, že z něj nešlo udělat bubliny ani náhodou, což je u bublifuku poměrně značná vada. Ale na obranu výzkumného týmu musíme poznamenat, že nakonec se přeci jen pár jedincům podařilo bubliny z tohoto preparátu vydolovat. A o to větší byla radost všech! Takže spokojenost! ;-) K obědu nás čekala rýže, maso a omáčka. Bašta to byla dobrá, dokonce dost dobrá. Po obědě následoval zasloužený polední klid. Ten měl být vystřídán procházkou do okolí doplněnou sběrem přírodních materiálů a výrobou nějakých kytiček či co. Naštěstí to byl jen nápad, který překazil déšť. A tak jsme se uchýlili do místní sokolovny, kde jsme se pustili do tvorby vánočních ozdob. Teď si asi musíte říkat, že už jsme na tom stejně špatně, jako Tesco, Globus a další ochodní obři nabízející čokoládové mikuláše už po Velikonocích a vánoční kolekce již od sv. Jána. Nebojte, není to tak. Vánoční ozdoby, které vyrábíme, musí projít několika procesy výroby s různě dlouhými technologickými přestávkami. A vše musí být stihnuto do adventu, který už je do slova za rohem. To proto, abychom je mohli nabídnout k prodeji na předvánočních trzích a tím zase opatřit nějakou tu korunku pro naši činnost na příští rok. Po usilovné práci, kdy byla polovina účastníků zamotána do provázku a druhá polepena Herkulem od hlavy až k patě jsme se vydali na krátký celohodinový výlet na nejbližší křižovatku a dokonce i kousek za ní. Dorazili jsme akorát na večeři, která přišla po velmi náročném fyzickém výkonu opravdu včas. A co jsme dělali po večeři? Zpívali, tancovali a smáli se. Prostě takový pohodový večer s karaoke. A co se děje teď? Chrrrrr.... chr.... Dobrou!

Den 3.

Den č. 3 - o tomto dni se říká, že je vždy tak trochu kritickým. S radostí však musíme konstatovat, že ačkoliv jsme byli připraveni přijmout určité ztráty z tohoto vyplývající, k žádným nedošlo. A tak jediným neblahým efektem tohoto dne je jeho negativní dopad na naši svěžest. Jinými slovy jsme dnes byli pěkně unavení. Ale co - takováto banalita nás přece nemůže rozhodit. A tak i dnešní den byl plný her, tvoření a dovádění. Ale popořadě... Raní vstávání proběhlo vcelku normálně, i když se nikomu z vyhřátých postýlek opravdu nechtělo. Zejm., když je venku příjemných 12 st. Ke snídani byly naše staré známé housky s chlebem doplněné máslem, salámem, sýrem a marmeládou. Abychom neurazili kukuřičné lupínky s mlékem, musíme se o nich také zmínit. Po snídani následovalo dopoledne komponované z několika ročních období. Nejprve jsme si pustili sérii vánočních koled, popřáli si krásné a pokojné svátky a u té příležitosti dozdobili vánoční koule. Poté jsme se oblékli a vyrazili do podzimní přírody sebrat přírodní materiály, ze kterých jsme později odpoledne vyráběli poštovní razítka, neboť byl dnešní den ve znamení pokračování táborových pošťáků. K obědu nás přivítal hovězí vývar a kolínka s rajskou omáčkou a plněnou paprikou. Všem velmi chutnalo a za rekordní dobu jsme snědli vše, co nám v kuchyni připravili. Po zaslouženém poledním klidu jsme se vydali ven, neboť na nás vykouklo i sluníčko a to bychom mu přeci nemohli udělat, abychom zůstali doma. A co jsme dělali venku? Skákali panáka na čas a hráli tichou poštu, ale ne ledajakou, nýbrž pohybovou. Poté, co jsme se dostatečně vyblbnuli, vrátili jsme se domů, abychom využili přírodních materiálů nasbíraných dopoledne a vyrobili si krásná poštovní razítka. A tak jsme vyřezávali, obtiskávali, malovali, a tak. k večeři nás čekal drůbeží steak s hranolkama. Opět bašta! A co následovalo po večeři? Každý z oddílů si musel vymyslet scénku obsahující tři témata - podzim, pošťáky a téma zítřejšího dne - uklízečky. To bylo ale nápadů! A jak jsme tak přemýšleli, zkoušeli a cvičili choreografii, přiblížil se pomalu závěr dnešního dne a s ním nutně spojené i mytí, čištění zubů a uléhání do postýlek. Dobrou noc!

Den 4.

Dnešní den popíšeme vzhledem k jeho náročnosti pouze v rychlosti. Příspěvků pod deníčkem také moc nepřibývá, ale jsme rádi alespoň za nějaké. Je nesmírně náročné starat se v 10 lidech o 27 dětí a individuálně se věnovat všem, kteří to potřebují. Sednout si poté v půl jedenácté večer k počítači a tvořit deníček je mnohdy opravdu už nad lidské síly. Přesto jsme rádi, že se to díky houževnatosti a odhodlání mnohých stále ještě daří. Jen pro informaci tvorba "jednoho dne" v deníčku stojí zhruba 2-3 hodinové úsilí. Den začal snídaní v půl deváté. Poté jsme se vydali ven před hotel, kde jsme nejprve závodili v letu na koštěti, poté jsme zametali spadlé listí na čas. Obě soutěže skončily poměrem 1:1 pro holky i kluky. Následně jsme se konečně dočkali vytoužených bublin z bublifuku. Ten jsme vyrobili podle osvědčeného receptu. Dopoledne jsme zakončili v jídelně, kde jsme (opět na čas) přebírali čočku, fazole a hrách. Tuto soutěž vyhrály holky. Po obědě (segedínský guláš) jsme se pořádně oblékli a vyrazili na odpolední pěší výlet na Bramberk (rozhledna cca 3 km od hotelu). Po cestě jsme sbírali obálky s klíčem k rébusu, který na nás čekal na rozhledně. Po vyluštění rébusu jsme se dozvěděli, že máme v okolí rozhledny hledat papírové draky. Ty jsme po chvilku skutečně našli a s chutí jsme je vypustili na oblohu. Po návratu jsme se úžasně najedli (smažený sýr a bramborem) a lehce odpočinuli při zpěvu a hře na kytaru. Spát jsme šli poměrně brzo, neboť nás zítra čeká výlet do bazénu, na který musíme vstát už v šest hodin.

Den 5.

Tento den se nesl ve znamení velké vody. Ne snad, že bychom se týden nemyli a snažili se teď, na poslední chvíli, vše dohnat. To, co jsme s velkým těšením očekávali, bylo tady - návštěva jabloneckého bazénu. Vzhledem k tomu, že nám již několik let veení jabloneckého bazénu vychází velmi vstříc, mohli jsme si užít vody i dalších vodních radovánek ještě před oficiálním otevřením. A tak jsme měli bazén celý pro sebe. Jsme moc rádi, že tám toto bývá umožněno. Přeci jen naši klienti potřebují trochu více prostoru a péče kolem sebe a za plného provozu bazénu by se toto dalo zajistit jen velmi těžko.
Proto, abychom mohli být v bazénu už na 7:30 jsme museli přinést velkou oběť - budíček v 6:00. V 6:30 nás čekala snídaně, v 7:00 autobus. Vše proběhlo velmi hladce, všichni jsme se rychle najedli a na nikoho jsme nemuseli příliš čekat. Prostě pohoda. V bazénu jsme si užívali do půl desáté, kdy jsme ho vylouhovaní a plní chlóru opouštěli. Také cesta zpět do hor proběhla bez obtíží. Zbytek dopoledne jsme ztrávili u části pohádky "S čerty nejsou žerty", neboť bylo potřeba po výkonu ve vodě nasbírat další síly na odpolední program. Ten začal po poledním klidu tím, že jsme dlabali a vyřezávali malé okrasné dýně. Tvořili jsme z nich mnohé - od klasických obličejů až po pejsky, prasátka a dokonce i stromečky. Nutno poznamenat, že jsme se u toho dost vyřádili. Poté ale už nastal ten pravý čas pro přípravu na večerní závěrečnou piškotéku. Holky si zřídili improvizovaný kosmetický salón a každý, kdo jím prošel, získal jakýsi "slavnostní nádech". Naštěstí šly barvy na vlasy dobře dolů :-). K večeři nás čekal výborný kuřecí steak s kroketama. A po něm? Hrůza - běs. Všichni se najednou a nečekaně měli převléknout a jít ven. Že by stezka odvahy? Jasně... byla to ona. Úkolem bylo projít po temné cestě kolem hotelu, kde občas svítily jen petrolejky a naše vyřezané dýně. Na cestě se dokonce potulovala i dvě strašidla. Jedno vytvářelo iluzi létající dýně, druhé však bylo ještě zákeřnější - před každou skupinkou schodilo na zem jednu z desek, které stály opřené o hotel. Každý si černé padající desky všiml ve tmě až na poslední chvíli a to už bylo pozdě. Poté, co jsme více či méně úspěšně prošli stezkou odvahy, vrátili jsme se na hotel, převlíkli si spoďáry a navlíkli na sebe kostým na téma - "oblečený/neoblečený" (ve vší počestnosti). To byla ale přehlídka! Od různých záclon, přes roztrhaná trika, kalhoty až třeba po plavky s beranicí a ponožkama. Dříve však, než začla hrát hudba, dozvěděli jsme se, že dva z našich klientů oslaví v nejbližších 2 dnech narozeniny! A tak bylo o důvod více k oslavě a k perfektnímu užití si večera. Poté, co jsme jim všichni popřáli a omlátili je jeden o druhého při dávání hobla, vrhli jsme se již do víru tance. Z reproduktorů se pod taktovkou D.J. Jirky ozývaly staré ostřílené hity od Majkla Davida, Buty, Kabátů, ale zahrála např. i Lady Gaga, Eric Prydz, Karmah či Verona. A tak jsme zpívali, tančili, pili, jedli a potili se do pozdního večera. V půl jedenácté jsme se po čtyřech "ale opravdu už posledních" písničkách nechali vyprovodit Křemílkem a Vochomůrkou do postýlek. Druhý den nás očekávalo balení, a tak jsme se na to museli pořádně vyspat. Dobrou noc!